O starověkém Egyptě se dá dětem vyprávět snadno. Pyramidy, mumie, faraoni a poklady fungují skoro vždy. Mnohem těžší je vysvětlit, jak vlastně víme, co se před několika tisíci lety dělo, jak archeologové zkoumají nalezené předměty a proč někdy musí své představy o minulosti změnit.
Právě tak vznikala kniha Starověký Egypt očima archeoložky egyptoložky a archeoložky Barbory Fucksa. Je napsaná především pro děti, ale od začátku jsme v Tarbik Press nechtěli dělat knihy, které by zároveň nezaujala i rodiče. Bára proto nepíše o Egyptě jako autorka dětské encyklopedie, ale jako člověk, který egyptologii vystudoval a archeologickou práci zná přímo z vykopávek.
„Nechci vydávat knihy, které rodič koupí dítěti a sám už je nikdy neotevře. Chceme dělat knihy pro děti, které baví i dospělé,“ říká Ilona Bittnerová, spoluzakladatelka Tarbik Press.
Dětem se dá vyprávět skoro všechno
Psaní knihy Báru přimělo přemýšlet i nad tím, co vlastně znamená psát populárně-naučný text pro děti. Nejtěžší podle ní nebyly pyramidy ani mumifikace, ale například část o hieroglyfickém písmu a staroegyptském jazyce. Jde o složité téma i pro dospělého studenta egyptologie – přesto nebylo řešením ho jednoduše vynechat.
„Můj pohled se změnil hlavně v tom, že jsem si uvědomila, že vyprávět dětem se dá úplně všechno. Je to jenom o tom se nad tím zamyslet.
Naučila jsem se brát své čtenáře, zvlášť děti, jako rovnoprávné partnery.“
To neznamená zahrnout dítě všemi odbornými detaily. Znamená to hledat způsob, jak složitou věc vysvětlit srozumitelně, ale nepřepsat ji přitom do několika snadných pouček. Ve Starověkém Egyptě očima archeoložky proto vedle konkrétních informací zůstávají i otázky, nejistota a různé možnosti výkladu. Čtenář vidí nejen výsledek vědeckého poznání, ale trochu i práci, která za ním stojí.
„Nechceme dětem říkat, co si mají myslet. Chceme jim dát fakta, souvislosti a různé pohledy, aby se mohly ptát a přemýšlet samy,“
vysvětluje Ilona Bittnerová.
A nemusí z každého čtenáře vyrůst egyptolog. Lenka Hrabalová, která se na knize podílela jako odborná konzultantka, by byla ráda, kdyby zájem nezůstal jen u Egypta samotného: „Doufám, že v nich nezůstane jen konkrétně láska k Egyptu, ale obecně láska k historii, která je neuvěřitelně bohatá.“
Ukázka z knihy Starověký Egypt očima archeoložky
Jednou z věcí, které jsou pro Bářin způsob psaní typické, je schopnost ukázat, proč mohou být pro archeologa fascinující i předměty, kolem kterých by návštěvník muzea možná prošel bez povšimnutí. Třeba obyčejné keramické střepy.
Co je tak zajímavého na keramických střepech?
Zná je důvěrně každý archeolog na světě. Jejich nález ve vrstvě půdy vždy znamená lidskou aktivitu a lidé je vyrábějí už asi 30 000 let. O co jde? Mluvím o keramických nádobách. Co je v naší době plast, tím v minulosti byla vypálená hlína. My máme igelitové sáčky na psí hovínka a PET lahve na limonádu. Naši předci měli keramické džbány, misky, díže na chleba či hrnce. Ty jim umožnily skladovat jídlo i pití, ale hlavně vaření na ohni.
Při studiu starých kultur odborníci pečlivě dokumentují tvar i materiál keramických nádob, aby pochopili, jak se měnily v čase. Naštěstí jsou keramické střepy nejčastějším nálezem a díky tomu je pak možné dobře datovat archeologické vrstvy. Nejlépe se to dělá podle střepů z okrajů nebo dna nádoby, na základě kterých jde odhadnout celý tvar.
A samozřejmě úplně nejlepší je, když se keramika najde pěkně vcelku, ale holt není každý den posvícení, a tak se často nádoby ze střepů musejí pracně skládat a lepit. Což je velká zábava pro všechny milovníky puzzle, to vám teda řeknu. Horší už je za mě snad jen skládat rohlík ze strouhanky.
V dnešním Egyptě na nějaký ten starý keramický střep narazíte prakticky na každém kroku (ale domů si ho radši neberte). Existují dokonce místa, která jsou jimi úplně pokrytá – až to při chůzi křupe. Jako například Umm el-Káb (arabsky Matka střepů) u města Abydos, což je zároveň místo, kde se nechali pohřbít první vládci Egypta.
Barbora Fucksa, Starověký Egypt očima archeoložky
Právě podobné pasáže podle nás dobře ukazují, proč může kniha fungovat pro dítě i dospělého. Dítě zjistí, k čemu jsou archeologům rozbité hrnce. Dospělý se přitom nejspíš dozví něco, co dosud nevěděl. A oba mohou společně zjistit, že archeologie není jen hledání pokladů, ale hlavně skládání drobných stop do mnohem většího příběhu.