Jak se složité dějiny starověkého Egypta převádějí do podoby, které porozumějí děti, aniž by se přitom ztratila odborná přesnost? Ve třetí části rozhovoru mluví egyptoložka Barbora Fucksa o vzniku knihy Starověký Egypt očima archeoložky, tématech, která se do ní nevešla, otevřené kritice vlastního oboru i ilustracích Frenkyho Hříbala.
Bylo něco, co jsi do knihy strašně chtěla dostat, ale nakonec se to tam nevešlo?
Určitě jsem chtěla napsat kapitolu o tom, jak vypadaly domy obyčejných lidí, ve kterých se bydlelo, a klidně třeba i jejich typy a to, jak se měnily v čase. To je strašně zajímavá kapitola. Ale bohužel jsme museli nějak optimalizovat. Ta knížka je vlastně moje komerční prvotina a museli jsme balancovat náklad, cenu za výtisk, investovaný čas a také to, kdo si ji koupí.
Když se podaří výtisky prodat nebo bude knížka úspěšná, pak bude snadné si říct: „Klidně jsme mohli místo 120 stran udělat pro děti 200.“ To ale zatím nevíme, takže by od nás bylo dost riskantní dělat ji tlustší vzhledem k tomu, jak se teď chová trh. Domy a každodenní život jsem tam chtěla nějak nakousnout, ale už se mi to tam nevešlo.
Archeoložka a autorka knihy Starověký Egypt očima archeoložky Barbora Fucksa.
Je v knize nějaká pasáž, u které sis při psaní říkala: „Tohle mi možná někdo omlátí o hlavu, ale napíšu to“?
Takových věcí je tam víc. V knize jsem byla docela upřímná, co se týče kritiky egyptologie jako oboru. A možná, docela určitě, bych některé věci dnes už napsala jinak, ale spíš proto, že já se měním jako člověk.
Možná by mi někdo mohl omlátit o hlavu to, že egyptologům některé věci příliš na rovinu vyčítám. Ale nic není dokonalé, všechno má svoje mouchy a jsme lidé. To by mohlo být někomu nepříjemné.
A potom možná interpretace pyramid. S některými lidmi, kteří doufají, že to bylo něco jiného než hrobky, bychom se mohli dostat do debaty. Ale ani já nejsem vševědoucí, takže jsem v knížce napsala, že poslední slovo nás v budoucnu ještě určitě čeká, hlavně ohledně stavby pyramid a podobných otázek.
Archeoložka Bára Fucksa v Egyptě při zaznamenávání nálezů.
Co bylo při psaní nejtěžší po odborné stránce? Bylo například náročné některé části zjednodušit pro děti, aby zároveň zůstaly fakticky správné?
Nejtěžší pro mě byla část věnovaná písmu, hieroglyfům a jazyku. Je to komplikované téma a bylo velmi těžké zjednodušit ho tak, aby mu děti porozuměly, ale aby přitom pořád zůstalo fakticky správné.
Změnil se během psaní tvůj pohled na to, jak dětem o archeologii a Egyptě vyprávět?
Uvědomila jsem si, že dětem se dá říct skoro všechno. Není nutné jim složitější témata zatajovat nebo je přehnaně zjednodušovat. Důležité je najít správný způsob, jak jim je vysvětlit. Děti můžeme brát jako rovnocenné partnery. Samozřejmě je potřeba přizpůsobit jazyk jejich věku, ale není nutné automaticky předpokládat, že něco nepochopí.
Která část výsledné knihy ti udělala největší radost, když jsi ji poprvé viděla společně s Frenkyho ilustracemi?
Každá Frenkyho ilustrace pro mě byla překvapením. V ilustracích je spousta drobných vtipů a skrytých detailů, takových malých easter eggů. Baví mě, jak Frenky propojuje starověký Egypt se současností a přidává do obrázků vlastní humor.
Například u Sfingy je turista na velbloudovi, který si ji fotografuje. V ilustracích se potkává starý svět s novým a člověk v nich může pořád objevovat něco dalšího.
Byla nějaká Frenkyho ilustrace, u které sis řekla: „Jo! Přesně takhle jsem to při psaní viděla“?
Vlastně nebyla, protože jsem si ilustrace při psaní nijak konkrétně nepředstavovala. Frenky jim dal vlastní rozměr, který byl úplně jiný než cokoli, co bych si dokázala sama představit.
Co bys chtěla, aby si dítě z knihy odneslo, i kdyby za půl roku zapomnělo všechna jména faraonů a letopočty?
Chtěla bych, aby si odneslo pocit, že stát se archeologem nebo egyptologem je skutečně možné. Že to není jenom sen nebo něco nedosažitelného. Pokud do toho člověk investuje práci, energii a čas, může se tomu opravdu věnovat. Chtěla bych, aby děti cítily, že i ony se mohou jednou stát archeology nebo egyptology.
Kdybys měla rodiči, který stojí v knihkupectví před regálem plným knih o Egyptě, říct jedinou větu – proč má vzít právě tuhle?
Pokud ji kupuje pro dítě, tak proto, že v ní najde informace, které nejsou běžně dostupné na Wikipedii ani je snadno nevyhledá na Googlu. A pokud ji kupuje pro sebe, tak proto, že možná jako dítě také chtěl být archeologem nebo egyptologem. Knížka mu může tenhle dětský sen znovu připomenout.
Proč jste jako kmotry knihy oslovili právě egyptologa Miroslava Bártu a archeoložku Saru Polak?
Miroslav Bárta je pro mě a moji generaci takový nestor české egyptologie. Poprvé jsme se osobně potkali, když jsem byla doktorandkou na Cambridgi a organizovala jsem tam sérii seminářů. Pozvala jsem ho, aby přijel přednášet. Bylo to přibližně v roce 2015 nebo 2016 a mluvil o přerušovaných rovnováhách a kolapsu ve starověkém Egyptě.
Saru Polak znám přibližně dva roky díky skupině, která se zabývá civilizační odolností. Velmi dobře spolu vycházíme a máme toho hodně společného. Obě jsme také maminky malých dcer. Mám velkou radost, že právě ona bude knihu křtít.
Bára Fucksa, profesor Miroslav Bárta a Ilona Bittnerová z nakladatelství Tarbik Press při křtu knihy Starověký Egypt očima archeoložky.
Barbora Fucksa je egyptoložka a archeoložka a autorka nové knihy Starověký Egypt očima archeoložky, kterou vydává Tarbik Press. Knihu ilustroval František „Frenky“ Hříbal a jejím odborným garantem je egyptolog Martin Odler. Slavnostní křest se uskutečnil 5. října 2026 v Náprstkově muzeu v Praze. Knihu pokřtil egyptolog Miroslav Bárta a archeoložka a antropoložka Sara Polak.