Jak nakreslit svět, který zmizel před tisíci lety, a přitom si ho nevymýšlet? František „Frenky“ Hříbal je vystudovaný archeolog, dnes ilustrátor a grafik. Pro knihu Starověký Egypt očima archeoložky vytvořil nejen ilustrace, ale také celý její design. Povídali jsme si s ním o tom, co mu při kreslení dalo studium archeologie, jak ověřoval historické reálie, která ilustrace byla největší výzvou – a proč ho ze všeho nejvíc překvapil staroegyptský chleba.
František „Frenky“ Hříbal se k ilustraci nedostal z úplně obvyklého směru. Vystudoval klasickou archeologii a v minulosti hledal stopy starobronzových obyvatel západního Slovenska i přístavy starověkých Řeků na pobřeží Egejského moře. Dnes pracuje jako ilustrátor a grafik, vytvořil stovky knižních obálek a podílel se na řadě knih pro mládež. Je také spoluautorem životopisné knihy o Alexandru Velikém.
Frenky na expedici Gümüşlük 2
Když ho proto egyptoložka a archeoložka Barbora Fucksa oslovila, aby ilustroval její připravovanou knihu Starověký Egypt očima archeoložky, potkaly se v jednom projektu dva pohledy na minulost: člověka, který o archeologii píše, a člověka, který ji vystudoval a má ji převést do obrazu.
Samotná kniha totiž nevznikala jako další přehled faraonů, pyramid a egyptských bohů. Bára ji napsala především o tom, jak vlastně poznáváme minulost, co archeologové opravdu dělají a co všechno lze – a někdy také nelze – z nálezů vyčíst. Jak píše hned v úvodu: „Je trochu jiná než ostatní knížky na pultech našich knihkupectví. Přibližuje starověký Egypt pohledem egyptoložky a archeologických vykopávek.“
A právě tady mají Frenkyho ilustrace docela zvláštní roli. Nemají pouze zpestřit stránky. Potřebují čtenáři pomáhat představit si svět, z něhož často zůstaly jen jednotlivé předměty, trosky staveb, kosti, reliéfy nebo útržky textů.
Jak ses vlastně dostal k ilustrování knihy Starověký Egypt očima archeoložky? Jak se znáš s Bárou a jak vzniklo, že jste na knize začali spolupracovat?
Veľmi jednoducho. Jedného dňa mi Barča napísala, že pripravuje detskú knižku o starovekom Egypte. Mňa vtedy už nebolo treba dlho presviedčať. Tak som na to kývol a tešil som sa, čo bude nasledovať. S Barčou sa poznáme ešte z praveku – z obdobia, keď vo Viedni pršalo viac ako jednu hodinu. Bolo to vo Viedni na Schlingergasse, kde sme sa prvýkrát stretli v takom študentskom byte. Odvtedy sme kamaráti.
Dlho som ju nevidel, ale pred nejakým rokom sa mi ozvala a začali sme pracovať na tejto knihe.
"Co všechno jedli staří Římané?" Frenky s dcerou, praktická výuka historie
Jsi zároveň archeolog i ilustrátor. Jak moc ti archeologické vzdělání při práci na knize pomohlo?
Áno, toto archeologické vzdelanie mi trochu pomohlo. Viem sa aspoň nejako zorientovať na mape ľudskej histórie medzi rokmi desaťtisíc pred naším letopočtom a súčasnosťou. To si myslím, že je veľká výhoda. Hlavne keď sa mi naskytne téma, ktorá nejako súvisí s históriou – tou dávnejšou, ešte pred vynájdením strelného prachu –, sú to témy, ktoré ma jednoducho bavia. Cítim sa v nich viac doma ako napríklad v nejakom sci-fičku.
Preto sa mi tam aj ľahšie niečo ilustruje, kreslí a vymýšľa. Veľakrát sa pristihnem, že pri ilustráciách a pri tvorbe zažívam akýsi flow, keď okolo mňa nič iné neexistuje. Snažím sa len sústrediť na danú ilustráciu a na koncept, ktorý mám pred sebou.
Myslíš, že právě díky archeologii vznikaly ilustrace jinak, než kdyby knihu kreslil ilustrátor bez archeologické zkušenosti?
Pravdepodobne áno. Ale viem sa vcítiť aj do roly ilustrátora, ktorého znalosti o starovekom Egypte končia pri filme Múmia a pri sprostredkovaných zážitkoch jeho susedov od Červeného mora. Aj to sa dá. Na druhej strane môžu mať takí ilustrátori znalosti z úplne iných sfér a môžu byť lepší v témach, o ktorých ja vôbec nemám ani šajnu.
Takže áno, štúdium histórie a klasickej archeológie mi asi pomohlo. Najskôr áno.
Jak ses připravoval na jednotlivé ilustrace? Co všechno sis musel dohledávat a ověřovat, aby obrázky nebyly jen hezké, ale dávaly smysl i historicky a archeologicky?
V prvom rade som čítal text Barčinej knihy a vychádzal som hlavne z neho. Samotná autorka ma celkom dosť nabrífovala vo všetkom, čo chcela mať v knihe, a dala mi naozaj veľa poznámok na spoločný disk, z ktorého som čerpal. Vždy, keď sa vyskytol nejaký problém s reáliami, obrátil som sa na renomovanú archeologičku. Takže tam problém nebol.
Která ilustrace v knize pro tebe byla největší výzvou? A kterou máš naopak nejraději?
Nedá sa povedať, že by niektorá bola najťažšia. Skôr by som povedal, že najväčšiu výzvu predstavovala monumentálna socha faraóna na dne Nílu. Ale aj tak bola radosť na nej pracovať.
Všetky ilustrácie mám rád, ale to asi nie je odpoveď, ktorú chcete. Najradšej mám tú prvú, ktorá je viac-menej takou alúziou na Napoleonov výrok alebo citát: „Vojáci, z vrcholku pyramid na vás shlíží čtyřicet století historie.“ On to, samozrejme, s najväčšou pravdepodobnosťou povedal po francúzsky, nie v tejto mojej češtine.
V ilustrácii je zakomponovaný aj žart. Mám tam Alexandra, Napoleona, asýrskeho panovníka a potom je tam aj ten tlouštík na velbloudovi. Obrázok má zachytávať, aké ohromne veľké a dlhé sú dejiny Egypta.
Objevil jsi při práci na knize něco, co tě samotného překvapilo nebo zvlášť zaujalo?
Bolo. A keďže mám rád jednoduché veci, bol to chlieb. Alebo po česky chleba. Bol to chlieb v tvare akéhosi cestného kužeľa. To sa mi strašne páčilo, pretože zo svojich skúseností z ciest po Blízkom východe a severnej Afrike poznám rôzne typy chlebových placiek. Ani vo sne by mi však nenapadlo, že Egypťania vynašli niečo, čo sa naozaj podobalo na cestný kužeľ.
Už sám rozmýšľam, že nechám jednému svojmu známemu keramikovi – teda človeku, ktorý spracúva keramiku – vyrobiť takúto formu. Doma si potom vyrobím egyptský chlieb a pohostím ním hostí.
Kdybys mohl být na jeden den archeologem v jakékoli době a na jakémkoli místě, kam by ses vydal?
Toto je krásna otázka. Ako klasický, kedysi vyštudovaný archeológ by som sa určite chcel vrátiť trebárs na jeden deň do 18. storočia, presnejšie do Kampánie, na vykopávky nad Pompejami. Chcel by som vidieť výraz tváre neapolského kráľa Karola Bourbonského, obklopeného suitou všetkých tých kňazov, keď pred neho doniesli prvé hambaté sochy satyrov a Venuší. A to ešte nehovorím o freskách, ktoré na nich čakali dole pod popolom a hlinou.
A ako lokálpatriot pochádzajúci z Tekovského kraja – to je, milí poslucháči, ďaleko na východ od Moravskoslezského kraja, na Slovensku – by som si vedel predstaviť aj jeden deň na prelome 19. a 20. storočia, niekedy na jar. Stretol by som sa tam s jedným málo známym poštmajstrom Jozefom Nécseyom, ktorý v tom čase chodil po vinohradoch a popri rieke a hľadal stopy starých civilizácií a pravekých kultúr. Nedopatrením sa mu tam podarilo objaviť jedno z najvýznamnejších archeologických nálezísk staršej doby bronzovej a mladšej doby kamennej v Európe. S ním by som si vedel predstaviť potulky tou krásnou krajinou, ktorú mám tak rád.
V Starověkém Egyptě očima archeoložky nakonec Frenky není jen člověkem, který „nakreslil obrázky“. Vedle ilustrací vytvořil také grafickou úpravu, sazbu a design celé knihy. Text napsala Barbora Fucksa, odborným garantem je egyptolog Martin Odler a odborné konzultace poskytla Lenka Hrabalová
Na ilustracích je vidět, že Frenky není jen ilustrátor, ale taky archeolog, který o historii mnohokrát přemýšlel. Vedle faraonů a monumentálních staveb jsou v knize úplně obyčejné věci – chleba, keramika, nástroje nebo samotní lidé při práci (a nebo po práci – ale to se nechte překvapit). Minulost nejsou jen chrámy, hrobky a slavní panovníci, ale taky normální každodenní život. A právě tyhle drobnosti můžou historii přiblížit dětem i dospělým mnohem víc než výčet památek.