Jak přesně byly postaveny pyramidy v Gíze? Kdo skutečně sjednotil Horní a Dolní Egypt? A jak se může z nejisté interpretace archeologického nálezu stát informace, kterou později najdeme ve všech učebnicích? Ve druhé části rozhovoru mluví egyptoložka Barbora Fucksa o otázkách, na které ani odborníci dosud neznají odpověď, i o tom, proč se naše představy o starověkém Egyptě stále proměňují.
Egyptologie může zvenčí působit jako obor, který už má většinu důležitých otázek dávno zodpovězenou. Dochovaly se monumentální stavby, nápisy, papyry, umělecká díla i předměty každodenní potřeby. Archeologové přesto často pracují jen se zlomky původní skutečnosti a snaží se z nich sestavit příběh lidí, kteří žili před několika tisíci lety. Některé závěry jsou dobře doložené, jiné zůstávají hypotézami, i když se později začnou opakovat jako jistá fakta.
Kdybys mohla zítra dostat odpověď na jednu jedinou dosud nevyřešenou otázku o starověkém Egyptě, co bys chtěla vědět?
Chtěla bych vědět, jak přesně byly postaveny velké pyramidy v Gíze. A hlavně proč. Zajímalo by mě, čemu věřili architekti a tehdejší elity, ale také lidé, kteří pyramidy skutečně stavěli. Co by odpověděli na otázku: „Proč tohle děláte a k čemu to bude dobré?“
Kdybys mohla strávit jeden den s kýmkoli ze starověkého Egypta, koho by sis vybrala a co bys s ním nebo s ní chtěla zažít?
To je strašně těžké, protože egyptská historie je dlouhá tři tisíce let a v každém období by mě zajímala spousta věcí. Kdybych si měla vybrat jednoho člověka, asi bych chtěla mluvit s panovníkem, o kterém se domníváme, že sjednotil Horní a Dolní Egypt v raně dynastickém období. S jistotou nevíme, kdo přesně to byl. Máme artefakty, které ukazují například na Narmera, a pozdější tradice zase mluví o Menim.
Pokud to skutečně byl jeden konkrétní člověk, chtěla bych ho poznat a pochopit, jak se mu bez masových sdělovacích prostředků podařilo přesvědčit a sjednotit tak velké množství lidí, aby vytvořili jeden celek. Komunikační možnosti tehdy fungovaly úplně jinak a také rychlost, jakou se informace šířily, byla nesrovnatelná s dneškem. Zajímal by mě psychologický mechanismus, který za tím stál. Co to bylo za člověka, jaké měl charisma a čemu sám věřil.
Druhou možností by bylo setkat se s vysoce postaveným veleknězem některého z chrámů. Zajímalo by mě, jak viděl svět, jak vnímal realitu a jaká byla jeho skutečná představa o duchovnu.
Bára Fucksa hledající odpovědi - tak, jak ji pro knihu Starověký Egypt očima archeoložky
ztvárnil Frenky Hříbal
Co tě na starověkém Egyptě fascinuje dnes, po letech studia a práce, jiného než v době, kdy ti bylo deset?
Fascinuje mě obrovská propast mezi tím, co si lidé myslí, že o starověkém Egyptě víme, a tím, co ve skutečnosti víme. Protože toho vlastně zase tolik nevíme.
Existuje něco, co jsi jako začínající egyptoložka považovala za pravdu a dnes se na to díváš úplně jinak?
Když jsem s egyptologií začínala, a vlastně už předtím, myslela jsem si, že spousta věcí je jasná, vyřešená a dobře podložená. Že proto víme například to, jestli pyramidy stavěli otroci nebo jaké bylo postavení žen ve starověkém Egyptě. Čím déle jsem studovala, tím víc jsem poznávala něco, k čemu asi časem dojde člověk v každém oboru: věci nejsou tak jednoznačné, jak se na začátku zdají. Zdaleka si nejsme všemi informacemi tak jistí a stále je co objevovat.
Spousta interpretací, které se prostřednictvím popularizačních textů dostanou k veřejnosti, stojí na velmi nejistých základech. Důkazy někdy neumožňují, abychom danou věc tvrdili s takovou jistotou, s jakou se později předkládá.
Při práci na vykopávkách člověk občas vidí pod ruce lidem, kteří nálezy interpretují volněji, než by jejich skutečný stav dovoloval. Nechci nikoho konkrétního jmenovat, protože by z toho mohla vzniknout zbytečná kontroverze. Pamatuji si ale archeologický výzkum, jehož vedoucí publikoval určitý stavební komplex jako palác. Lidé, kteří ho přímo vykopávali, přitom sami říkali, že nálezy takovému závěru neodpovídají a že interpretace byla posunuta mnohem dál, než dovolovaly důkazy. Možná také proto, že atraktivnější výklad může usnadnit získávání grantů.
Jakmile je ale takový objev jednou publikován jako palác, převezmou ho další texty a nakonec se dostane i do učebnic. Přitom vůbec nemáme jistotu, že daný stavební komplex palácem skutečně byl. Tohle se děje poměrně často. Pokud někdo na konkrétním projektu nepracoval, má jen omezené možnosti původní interpretaci zpochybnit. A lidé, kteří u výzkumu byli, své pochybnosti někdy veřejně nevysloví, protože se to dělá těžko. Jako mladý student má člověk větší důvěru v autoritu lidí, kteří tuto práci dělají profesionálně. Postupem času ale pochopí, že jsou to lidé jako všichni ostatní.
Kdybys nebyla egyptoložka a mohla sis vybrat jinou starověkou civilizaci, kterou bys několik let opravdu do hloubky zkoumala, která by to byla a proč?
To je úplně jasné: Mayové. Začali mě fascinovat už na střední škole. Hodně jsem o nich četla, myslím, že jsem o nich dělala i maturitní práci, a v latině jsem překládala staré kronikářské zápisy související se španělskými conquistadory v Mexiku. Chtěla jsem Maye skutečně studovat. V době, kdy jsem se rozhodovala o vysoké škole, by to ale znamenalo odjet studovat až do Los Angeles. Egyptologii jsem naopak mohla studovat ve Vídni, což pro mě bylo v osmnácti letech jednodušší a reálnější.
Mayové mě ale nikdy nepřestali fascinovat. O několik let později jsem se dokonce přiblížila možnosti pracovat na mayských nalezištích. Na projektu v Athribidě jsem se seznámila s kamarádem, který na mayských výzkumech dlouhé roky pracoval jako restaurátor a doporučil mě na několik projektů. Nakonec z toho nic nebylo. Organizace, která měla práci v Mexiku zajišťovat, nebyla příliš spolehlivým zaměstnavatelem. Když jsem měla odjet, zjistila jsem, že někteří lidé čekají na výplatu třeba půl roku. Rozhodla jsem se proto, že do toho nepůjdu.
Mayská naleziště jsem tehdy alespoň procestovala autobusem a bylo to úžasné. A pěkně se tím uzavírá kruh: Sara Polak, která bude naši knihu křtít, spolupracuje se slovenským týmem na mayském nalezišti v Guatemale.
První část rozhovoru si můžete přečíst v článku Egyptologie není Indiana Jones. Barbora Fucksa o krysách, kryptách a práci v Egyptě.
Barbora Fucksa je egyptoložka a archeoložka a autorka nové knihy Starověký Egypt očima archeoložky, kterou vydává Tarbik Press. Knihu ilustroval Frenky Hříbal a jejím odborným garantem je egyptolog Martin Odler.
Slavnostní křest se uskuteční 5. října 2026 od 18 hodin v prostoru Dorado Coffee v Náprstkově muzeu v Praze. Knihu pokřtí egyptolog Miroslav Bárta a archeoložka a antropoložka Sara Polak. Vstup je zdarma.